Tajemství obelisků

Autor Paul Wet

Jak se přepravovaly obelisky? Po kanálu ...

Egypt od pradávných časů provokuje badatele, vědátory, archeology a egyptology svými záhadami. Je jich víc než dost. K jedné z největších vždy patřila otázka, jak staří egyptští stavitelé dopravovali obrovské monumenty, například obelisky, či bloky kamene z lomů v Asuánu do Gízy či Luxoru.

Jak uvádí časopis National Geographic, badatelé samozřejmě již dávno předpokládali, že staří Egypťané přepravovali obrovské obelisky či sochy po vodě. Staré egyptské malby totiž ukazují lodě a bárky plavící se s nákladem velmi podobným kvádrům či velkým kamenům. Navíc byly před desítkami let u pyramid v Gíze a chrámu v Luxoru objeveny pozůstatky starých plavebních kanálů. Přesto nikdo zatím přesně nevěděl, jak by taková doprava mohla v praxi fungovat. Nyní se zdá, že se egyptologové a další vědci přiblížili rozluštění této záhady.

Cesta z lomu? Po vodě, nikoli po souši

Staří Egypťané zřejmě obrovské bloky kamene plavili po vodě přímo z žulových lomů v Asuánu. Ty pak absolvovaly plavbu více než pětisetkilometrovou plavbu po proudu Nilu na sever ke Gíze a dalším místům. Vědce přivedl k tomuto názoru poměrně nedávný objev plavebního kanálu v jednom lomu v Asuánu. Kanál je sice v současnosti zcela zanesený sedimenty, ale je to první důkaz tohoto druhu, který dokládá, že staří Egypťané nemuseli obrovské obelisky nebo jiné monumenty do cíle určení vláčet po souši.

Existuje pro to i praktické vysvětlení. Monument či mnohatunový obelisk by muselo po zemi tlačit tisíce svalnatých otroků. Při vší úctě k četnosti černochů, kteří ve své době nedobrovolně pracovali pro tehdejší vládce. Pokud by ale opravdu sunuli tuny kamene souší, trvalo by jim to mnohem déle, než kdyby využili fyziku. Těleso plavící se po vodní hladině, totiž pluje mnohem rychleji ve srovnání s předmětem sunoucím se po povrchu zemském. Pro fyzikální teoretickou poučku zřejmě existuje i matematický vzorec.

Většina obelisků je prý z Asuánu

Téměř všechny staroegyptské obelisky pocházejí podle vědců z žulových lomů v Asuánu. Ty větší mohou vážit až padesát tun. To je zhruba tolik jako tři tramvajové vozy. V Asuánu ale leží také nedokončený obelisk, jehož váha se odhaduje na jedenáct set tun. Pokud by se váha převedla na tramvaje, je jich rovných devět. Tento obrovský blok kamene ale staroegyptští kameníci nakonec opustili, protože se ukázalo, že je znehodnocen četnými prasklinami. Pro stavbu byl pro ně jak nevhodný, tak zřejmě lamentovali nad tím, jak s ním pohnou.

Kanál v asuánském lomu byl zřejmě přirozeného původu a dělníci ho jen rozšířili a prohloubili, aby vyhovoval jejich potřebám. Technika přepravy byla pravděpodobně taková, že dělníci přivlekli kamenný blok nebo sochu na vorech k okraji kanálu. Ten byl bez vody, ale současně ležel pod úrovní hladiny, které Nil dosahoval při každoročních záplavách. Když pak voda stoupla, mohl se obelisk nebo jiný těžký náklad vydat po vodě na cestu.

Přesná trasa kanálu? Stále velká neznámá

Archeologové narazili na tento kanál poprvé v roce 2002. Jeho rozměry ale začali vědci důsledně zkoumat teprve v roce 2004, a to neinvazivními metodami. Jeho šířku a délku určovali pouze fyzikálními měřeními. Vrtali například sondy a v nich pak měřili teplotu. Protože podloží v lomu je z tvrdé žuly, není tam prakticky žádná podzemní voda. V sedimenty zaneseném kanálu voda však může cirkulovat, což se projevuje rozdílnou teplotou.

Vědci také používali seismické metody. Dokázali zmapovat asi sto čtyřicet metrů kanálu. Lom je však vzdálen od Nilu asi dva kilometry a vědci proto předpokládají, že kanál vedl do nějaké velkého hlavního kanálu, který pak ústil do Nilu.

Kameník byl kumštýř s nápaditou hlavou

Kanál je vědci považován za velký objev, ale je ironií, že dnes svému okolí škodí. Žulový lom v Asuánu a jeho artefakty jsou v ohrožení, protože do něj starým kanálem proniká slaná voda, která lom a památky v něm ničí. Lom je totiž zároveň nesmírně cennou ukázkou pracovních technik kameníků ve starém Egyptě. Mnozí kameníci, kteří se v dnešní době živí hlavně opracováváním náhrobních kamenů, by zřejmě oněměli úžasem.

Zaměstnání egyptských kameníků bylo na jednu stranu velmi namáhavé, na druhý pohled pečlivě a docela prakticky vymyšlené. Kameny se na staveniště dostávaly jen hrubě opracované. Kameníci je nejdříve museli otesat. Tvrdou hmotu napřed rozbili do požadovaných rozměrů pomocí palic a dlát, a pak je podle přesných značek umístili na pečlivě vyrovnanou plochu spodního kvádru. Umění a schopnosti těchto řemeslníků, kteří s primitivními nástroji zhotovovali mistrovská díla, tak v laicích vyvolávají obdiv dodnes.

Aktuální nabídku zájezdů do všech dalších destinací, které Egypt nabízí, najdete na našich firemních stránkách myway.cz. Z dalších letovisek doporučujeme zejména Ain El Soukhna , El Gouna nebo Luxor.